Ani mojí mámě nikdo neřekl: “Mám tě rád.”

Nedávno se slavil svátek matek. Já osobně tyto svátky nemám nijak zvlášť v lásce. Jako bychom měli své mámy uctívat jen jeden den v roce, milovat se jen jeden den v roce nebo oslavovat naše děti jen jeden den v roce. 

Láska plyne a nedá se zarámovat do jednoho dne. Z druhé strany, každá příležitost, kdy si ji připomenout, není úplně marná. 

Sociální sítě se v tento den zaplavily dojemnými přáními, společnými retro fotkami a velkým vyznáváním vůči jednotlivým maminkám. Opravdu se mi u některých řádků oči zalily slzami. Možná i proto, že u nás to není tak jednoduché… 

Vztah dítě-matka je vztah jako každý jiný. A tak i v něm se objevují jisté trhliny a těžkosti.
U někoho menší a u někoho větší. 

Naše mámy to v životě neměly jednoduché. Procházely dobou normalizace, byl na ně vyvíjen tlak té doby – chodit do práce, dítě dát do jeslí, omezovat svoji svobodu. Láska k dětem se tehdy vlastně moc nenosila. Internety plné chytrých rad nebyly k mání. Intuice byla vědomě potlačována a jim nezbylo, než se řídit okolnostmi. 

Dodnes se duch této doby nese v každém z nás. Jako takový cejch, který je potřeba odstranit. 

Musíme si uvědomit, že naše mámy jsou často bolavé na duši. U nás doma se nikdy nenosila slova jako: “mám tě ráda”, “jsem na tebe pyšná” nebo “tohle se ti povedlo”. Bylo to spíš naopak – popichování, hledání chyb a jistá rivalita. 

Časem jsem pochopila, že máma je vnitřně tak nešťastná a bolavá, že ačkoliv by možná hrozně chtěla, neumí se otevřít a nechat své emoce volně proudit. Následovat svoji intuici. Protože ani její máma to neuměla. Ani ona nikdy neslyšela: “mám tě ráda”. Prostě se to nenosilo..

V současné době je velmi důležité uzdravit vztah s naší matkou. Ať se stalo cokoliv, je to to nejzákladnější napojení. A když nebude zdravé, nebudou zdravá ani žádná další napojení. Je to ona, se kterou jsme navázali vůbec první kontakt, v jejíž vodě jsme se koupali a jejíž vodu jsme pili, ve které jsme rostli a sílili, s níž jsme propojili naše srdce. A přes matku, matky matku a matku naší pramatky se dostaneme až k matce všech matek – matce zemi. Toto je momentálně ten proud, který potřebujeme mít čistý. 

Je to i pro mě velké téma. Téma odpuštění, potlačení ega, otevření srdce. Přes to přese všechno. Pokud i vám se na den matek nenaplnil instagram láskyplnými vzkazy, ale naopak se vám trochu zúžilo hrdlo, vězte, že v tom nejste sami. A že vaše máma není zlá, je jen bolavá. A že vztahy vyčistíme pouze láskou. Pokud jí ukážete svou láskyplnou tvář, začne se i ten její zakaboněný obličej pomalu uzdravovat. 

Sedím teď na naší zahradě, užívám si konečně slunce a mezitím odbíhám opéct chleba synům, kteří pobíhají před domem a křičí na mě: “mámo, máme hlad!” Otírám jim slzy, když přiběhnou, že si odřeli koleno, dávám jim vlasy z čela, aby jim nepadaly do očí, posílám jim vzdušnou pusu a oni mi jednu pošlou zpátky a pak zavolají: “díky, mami, máme tě rádi!” Taky vás mám moc ráda, miláčkové. A jsem strašně šťastná, že vám to můžu a umím říct nahlas. 

Přeji všem mámám sílu. Sílu k uzdravení, které nakonec uzdraví nás všechny.