Potopa světa

Včera jsme klukům pustili film Je s námi konec?, aby si dali sami do souvislostí, jak je důležité starat se o naši planetu a nést důsledek za to, jak se k ní chováme. Aby pochopili, že to, že tu fungujeme už čtyři týdny bez auta a brodíme se řekou, abychom se dostali do nejbližšího supermarketu pro jídlo, je nejen skvělé dobrodrůžo, ale navíc uvědomění, že bez auta se dá fungovat, i když to může být zásah do našeho pohodlí. 

“Mami a proč prostě nepřestaneme používat ty věci, co planetu ničí?” ptají se mě nevinně děti. Protože to stojí peníze. A protože to stojí naše pohodlí. 

Víte, že už dlouho mluvím o tom, že nežijeme ve svobodném světě. Stali jsme se jistými otroky, kteří přes svoje pohodlí přestali vidět širší souvislosti. Chápu, že se vám to nejspíš nedobře čte. Ono je to totiž opravdu pohodlné. 

Když jsem před 4 měsíci sbalila děti a rozhodla se s nimi nějaký čas bydlet za oceánem, někdo na to reagoval, že to není úplně jednoduchá cesta. A já na to tehdy odpověděla, že ta správná cesta v životě nemusí být vždy ta nejjednodušší. 

Když jsem vám nahrála video se svým vhledem o katastrofách na planetě Zemi, někteří se ptali, proč to musí vyznívat v takovém strachu. Našli se i tací, co se smáli. Mnozí asi nechápali. 

Potom, co jsem včera znovu viděla dokument o směřování naší Země, uvědomila jsem si, že můj vhled vlastně nepřinesl žádné nové sdělení. Vize “konce” světa je tu s námi už dlouho. Potopa světa v Bibli i v mýtech jiných náboženství, mayské předpovědi nebo obrazy Hieronyma Bosche, které se ve filmu objevují a které vyobrazují stvoření i zkázu světa. Zkázu, která se vlastně shoduje s mou vizí, již jsem vám předala. A nemusíme se dívat na staré obrazy, číst mýty nebo se zabývat předpověďmi a vizemi. Stačí se podívat na fakta, která i z dokumentu vycházejí. Ledovce tají, hladina oceánu se zvyšuje, Země se otepluje, pralesy se kácí, vody se znečišťují. Naše planeta pomalu skomírá. Naši planetu svým přístupem pomalu zabíjíme. A tím zabíjíme i sami sebe. 

A tak se klidně můžete smát. Můžete nechápat. Protože jste se prostě jen ještě nepodívali na svět v širších souvislostech. A je to tak v pořádku. Protože každý si v životě jdeme tou vlastní cestou. Co ale nemusíte, je mít strach. Zdá se totiž, že plány s lidstvem, plány s naší planetou jsou mnohem dalekosáhlejší, než můžeme naším vědomím chápat. A tak si teď sami utváříme svět, který chceme vidět. Který jsme připraveni vidět. Je tu plán B. A právě vstupem do nového měsíce se začínají ukazovat zázraky, jež si do svých životů silou naší mysli sami přitahujeme. Ukazují se skryté pravdy, ukazuje se to, co nebylo viděno. Můžeme vidět mnohé, pokud si to opravdu budeme přát. A nebo se můžeme vrhat po hlavě do potopy světa a dělat, že to vůbec nevidíme. Volba je jednoduchá. Jen, prosím, nezapomínejte na to, že v tom nikdy nejste sami. V tom je ta největší síla, jež utváří svět, který většina z nás chce vidět. 

I don’t want to say goodbye, 

Stars falling from the sky.

We will all be judged, 

By what we leave behind.

( Ze soundtracku k filmu Je s námi konec?)