Koleje do pracovního tábora

Jaro = nové začátky. Dle křesťanské tradice oslavujeme narození Ježíše Krista. Podle pohanské tradice v tento čas umírá bohyně Morana a rodí se bohyně Vesna, která se svou kouzelnou hůlkou létá mezi rostlinami a stromy a probouzí je zpátky k životu. Všechno kolem začíná pučet a rozkvétat, slunce pomalu vykukuje skrz mraky a nás zalévá nová energie plná naděje na lepší zítřky. 

Je to ideální čas na vytvoření nových plánů, na vytyčení cesty za našemi sny. 

Občas nám ale může připadat, že cesta za naším snem je plná překážek a nám se nechce je překračovat. Ne, že bychom byli líní zvednout nohy, ale bojíme se toho, co bude na konci této cesty. Bojíme se, že překážky budou tak těžké, že je neuneseme. A co víc, my se vlastně bojíme být šťastní. Díky vzorcům, které si často neseme ze svého dětství, v sobě máme takový zvláštní blok, který nám zabraňuje otevřít srdce a být nakloněný tomu, co přichází. Souvisí to i s uměním si přát, o kterém jsem už psala.
Doba je nekompromisní a my ještě stále máme ve svých hlavách zavedený model, že žena musí být primárně skvělá matka, která je tady vždy pro svoje děti. Musí být také skvělá hospodyně a kuchařka. A v neposlední řadě musí také pracovat, aby doma moc nezakrněla a přispívala do rodinného rozpočtu. 

A tak každá z nás postupem času nastoupíme do tohoto vlaku, který jede po jedněch konkrétních kolejích a nezná odbočku doleva, ani doprava. 

Vdáme se, vezmeme si hypotéku, narodí se nám děti, vrátíme se zpátky do práce, děti odložíme do školky, platíme daně, jednou za rok jedeme na dovolenou, nakupujeme v supermarketech a obchodních řetězcích a v tomto malém pozlátku si možná chvíli přijdeme spokojení. Ale jsme opravdu šťastní? 

Napadlo vás někdy, že jdou věci dělat i jinak? Že je občas důležité vystoupit z toho kruhu a udělat věci po svém? Že svět není černobílý? 

Sama vím, o čem mluvím. Po mateřské se dvěma dětmi jsem dostala nabídku nastoupit do PR agentury. Jistý plat, možnost bez stresu uživit rodinu, wow. Už jsme si v podstatě plácli, ale já vnitřně věděla, že to takhle nechci. Dělat práci, která mi nedává smysl, být nepřetržitě k dispozici na mailu a telefonu, nevidět své děti, cestovat denně do Prahy a zpátky na maloměsto… 

Šla jsem si tehdy pro svojí lahvičku australských esencí a ty mi předaly krásný vzkaz: “neboj se vystoupit z kruhu.”

Když jsem odcházela z konzultace, věděla jsem, že tu práci nevezmu. A najednou se mi nesmírně ulevilo. Věděla jsem, že ve svém životě potřebuji svobodu. Být zodpovědná sama za sebe. S podporou mého manžela jsme to zvládli a já dnes dělám to, co jsem vždy toužila dělat – pomáhat lidem. Protože co může být na světě víc smysluplné? Děkuji za to každý den. Dovolila jsem si být šťastná, i když to vlastně nebyl vůbec snadný krok. Jsem dobrá máma? Zvládneme zaplatit všechny účty? Nebudu toho litovat? 

Uvědomila jsem si, že půjdu klidně bydlet do maringotky uprostřed rozkvetlé zahrady. Že nezáleží na domě, který jsme si vysnili. Nezáleží na tom mít na sobě ty nejmodernější hadry ani chodit na snídaně do Savoye. 

Jediné, na čem záleží, je mít pocit vnitřního štěstí. Že souzním s tím, co dělám. Že si ráno v klidu udělám horký čaj, podívám se zasněně z okna a řeknu si: “jsem šťastná.” A když budu šťastná já, budou šťastné i moje děti. 

Mám kolem sebe krásné příběhy lidí, kteří dokázali to samé. Jeden známý odmítl nabídku šéfkuchaře v prestižní pražské restauraci a šel dělat dělníka na stavbu, protože chtěl být vnitřně svobodný. Další opustil náročnou práci copywritera a už několikátý rok pracuje jako kulisák v divadle a mimo to pomáhá lidem s autismem. Protože chtěl mít čistou hlavu. Moje kamarádka odešla z televize, cestuje po světě, pracuje v kavárnách a sbírá ovoce. Protože chce být svobodná.
Moc tyto lidi obdivuji. Víc než všechny celebrity a youtubery. Protože sami sobě dovolili nebýt součástí systému.

Systém, ve kterém žijeme, není svobodný. Jsou to zajeté koleje do pracovního tábora. Musíme dělat práci, která nás nebaví? Musíme zůstávat ve vztahu, který nás nenaplňuje? Nebojte se vystoupit z kruhu. Protože za ním se skrývá mnohem krásnější svět. Svět, který si sami utváříme. A je tudíž jen na nás, jak bude vypadat. Věřím, že celý Vesmír se spojí jen proto, aby naše přání mohla být vyslyšena. Tak tedy – vítej, jaro.