Vůně cibetkové kávy aneb život v exkrementech

Zkouška bobříka odvahy je tady. Opouštím svoji jogínskou skupinu a vydávám se sama na východ ostrova. Na poslední chvíli sháním řidiče, který je ochotný odvézt mě za rozumnou cenu.
Pomalu mizíme ze záplavy hipsterských podniků oblasti Canggu a vyjíždíme na místo z jedné strany lemované horami a z druhé mořem.

Turistů ubývá, místního folklóru přibývá. Kochám se zelenou scenérií a modrým oceánem a občas zasyčím, když můj řidiič hodí v koloně aut obratnou myšku. Místní doprava je pro mě nepřetržitý pokus o sebevraždu. Ale řidiči se s tím evidentně umí poprat. Po hodině a půl konečně dojížíme do cíle. Je to domeček uprostřed zelených kopců, který vlastní postarší Balijci a v horním patře pronajímají dva apartmány. Sedám si na prostornou terasu s pohádkovými výhledy a vychutnávám si domácí kuchyni v podobě smažené rýže s mořskými plody v přepočtu za 55 Kč. Neberte to. 

Po obědě dostávám chuť na kávu. Mimojiné už jste slyšeli o cibetkové kávě? 

Je to indonéská specialita. Její kouzlo tkví v bobcích roztomilého zvířátka jménem cibetka. Ano, čtete správně, v bobcích. Tato zvířátka si potrpí na ty nejkvalitnější plody kávovníku, které sežerou, v jejich trávícím traktu dojde k přirozené fermentaci a káva tak dostává nezaměnitelnou chuť. Výrobci seberou jejich exkrementy, vyberou z nich plody, očistí je, opraží a máte jedinečnou kávu. 

Nutno podotknout, že cibetky se tu rozhodně nemají jako prasata v žitě. Naše naivní představa chlupáčků pobíhajících volně po plantážích se rozplynule hned poté, co jsme u vstupu spatřili nešťastná zvířata zavřená v klecích nebo v dřevěných budkách vysoko na stromech, odkud nemohli seskočit dolů. 

Kdybychom to bývali věděli, nebyli bychom sem bývali chodili. Ale to už je jiný příběh. 

Dodnes mi vrtá v hlavě, jak člověka napadne hrabat se v cizích výkalech, ba dokonce si
z nich uvařit kafe. Pak mi ale došlo, že pro člověka je hrabání se v exkrementech přirozená součást povahy. 

Spousta z nás řeší, jak to, že si soused koupil nové auto, proč naši známí odlétají na dovolenou na Maledivy, jak je možné, že kamarádka má nové drahé šaty, které jí navíc vůbec nesluší, nedej bože, když se objeví bývalá spolužačka a zjistíte, že si nechala udělat nová prsa. 

Dodnes, když jdu po ulici, míjím protijdoucí a v hlavě mi proběhne myšlenka: “Ježiš, ta má ale hrozné šaty!” rozsvítí se mi před očima červená kontrolka  a myšlenku virtuálně spláchnu do záchoda. Na krk si pak pověsím cedulku: “nesuď druhé.” 

Ačkoliv jsme každý jiný, ve skutečnosti jsme všichni stejní. I když máme hrozné šaty a prsní implantáty. Fakt.
Když už nemáme koho soudit, začneme si aspoň stěžovat – že nás bolí koleno, že máme špatnou práci, málo peněz, zlobivé děti nebo líného manžela. Hlavně neříkat nahlas, že jsme šťastní! Znáte tu anglickou frázi, kdy se vás ptají: “How are you?” Oni ve skutečnosti vůbec nechtějí vědět, jak se máte. Je to jen slovní spojení, na které se automaticky odpovídá: “I am fine.”
I když vám “fine” ani trochu není. Občas míváme tendence to rozebírat a říkat, že všechno je “terrible”, ačkoliv to nikoho nezajímá. Jednou za čas potřebujeme spadnout do těch největších exkrementů, abychom mohli vystrčit hlavu a uvědomit si, že to vlastně “terrible” zas tak moc není. 

Často se mě lidé ptají, jak to dělám, že jsem pořád tak usměvavá a nabitá dobrou energií. Je to o přístupu k životu. Když si budeme vizualizovat hezké věci, budou nám pak do života přicházet. Pokud se jen budeme hrabat ve výkalech, bude náš život jeden velký výkal. Ale nebojte, i já už jsem se v nich párkrát vymáchala.. 

Chuť na kávu jsem prozatím zahnala a odebrala se na pláž. I tady hrají místní chlapci na kytaru a do toho lámavou angličtinou zpívají známé hitovky. Za mnou sedí pár českých důchodců a vedle nich pár českých studentů. Náhodně se potkali na tomto odlehlém kousku planety a navzájem si sdělují cestovatelské tipy, popíjí drink, povídají si a usmívají se. Je to kousek blízkosti daleko od domova. 

Mlčky vnímám tu směsku podnětů, která hladí na duši. Kytara, šum moře a blízkost. Na hrabání se v exkrementech není čas. Místo toho si dám radši tu citbetkovou kávu. Má opravdu nezaměnitelnou chuť. Zkuste ji.