Štěstí aneb život na kari

Můj syn oslavil 5. narozeniny. Slavili jsme tři dny. S RODINOU, PŘÁTELI, JEN TAK SPOLU. Pozorovala jsem ho, jak běhá šťastný kolem domu a oči mu září u rozpáleného ohně. Černé nohy od hlíny, pusa umaštěná od omastku, ale uvnitř absolutní štěstí. Děkovala jsem za to, že moje děti můžou prožívat právě takovéto dětství. 

Vyrůstala jsem na Vinohradech, téměř v srdci Prahy. A už odmalička jsem věděla, že tam nejsem šťastná. Mým únikem byla chalupa kousek od křivoklátských lesů. Když jsme tam dorazili na víkend, mezi mé rituály patřilo vyběhnout na velkou zahradu, sednout si mezi ořešáky, dívat se do polí a jen tak být. 

Když jsme odjížděli zpátky do Prahy, vyběhla jsem na kopec kousek za chalupou a kochala se výhledem na les, myslivecký posed a srnky, které občas přeběhly před lesem. Vlastně jsem si často představovala, že jednou uteču, schovám se do toho mysliveckého posedu a budu tam uprostřed přírody tiše souznit společně s mým plyšovým medvědem. 

Až doteď jsem si myslela, že jsem byla zvláštní dítě, přehnaně senzitivní a citlivá, uvnitř bolavá. Blázen, co si chodí doprostřed zahrady tiše souznit a rozjímat s ořešáky.
Až nyní, když jsem pozorovala svého syna, jak bezstarostně běhá v naší aleji a kochá se pohledem na řeku, u které žijeme, mi to došlo. 

Byla jsem tady a teď. Nehtěla jsem žít uprostřed činžáků a frekventované dvouproudovky. Chtěla jsem být součástí té krásné země, stromů a trávy, povídat si s nimi a nechat se chlácholit. Ta bezstarostnost, to vědomí v nevědomí. A čím víc zabřehávám do poznání mocných bylin, květin a esencí, tím víc tomu rozumím. 

Situace se mění, život dostává nové a nové obrátky. Nám ale zbyde ten okamžik, kdy se díváme na bosé nohy našich dětí zašpiněných od bláta a cítíme pocit absolutního štěstí. Promítne se nám náš dosavadní život, jako v amerických filmech, když někdo umírá na smrtelné posteli. A ve vás možná opravdu něco umírá, ale zároveň se rodí něco neuvěřitelně krásného a vy víte, že právě teď je čas nechat to vyplout na povrch. 

Buďte šťastní, otevření, nechte to jít a těšte se z toho, co přichází. 

P. S. Dnes se mi zdál krásný sen. Byla jsem zpátky na chalupě, uprostřed těch vzrostlých ořešáků.
V kuchyni jsem přičichávala ke svým jednotlivým dózám s kořením a míchala z něho to nejlahodnější kari. Stejně tak, jako si z těch nejlahodnějších ingrediencí můžeme namíchat náš život.