Vypli proud!

Vypli proud! A já potřebuji udělat spoustu práce, poslat maily, být online, zkontrolovat Facebook, pořešit vánoční dárky a tak vůbec. Jakoby nastal konec světa. Představuji si, jaké by to asi bylo, přijít najednou o ty internety. Být offline. Přestat být neustále “na síti”.
.
.
.
Zapálíme krb a také svíčku na stole. Sedneme si s dětmi na zem a zahrajeme si Člověče, nezlob se nebo kvarteto. Pak budeme společně malovat u stolu. Každý sám za sebe, ve svém vnitřním světě. Povídáme si. Uděláme společně výbornou večeři.
Děti jdou spát, přečte se pohádka jako každý večer. A v tichu našeho domu nejsou puštěné počítače ani televize, ale sedíme v klidu u krbu a čteme si knížku.
Druhý den ráno si uvědomím, že vlastně nemůžu poslat klientům mail, a tak jim napíšu dopis. Hezky osobní, možná i s přiloženým obrázkem. Běžím na poštu a představuji si, jak někomu udělá radost, když doma otevře schránku a najde tam barevnou obálku. Drží ji v ruce, něžně muchlá papír a očima čte jednotlivé řádky. Usmívá se. A pak dopis schová někam do krabice k ostatním řádkům. Pěkně na památku.
Během dne nebudu mít možnost fotit zachycené okamžiky a chlubit se jimi na Instagramu. A tak radši zavolám svojí kamarádce (mobilní síť zatím nespadla) a zeptám se jí, jaký měla den.
Večer zrovna nutně potřebuji vědět, kdy Kryštof Kolumbus připlul do Ameriky a vzhledem k tomu, že je strýček Google vypnutý, beru z knihovny zaprášenou encyklopedii. Datum jsem našla, i když to trvalo o 5 minut déle.
Když děti usnou, nemůžu na Facebooku šmírovat své sousedy, a tak je radši pozvu k nám domů na skleničku. Povídáme si a užijeme si krásný večer.
Vzhledem k tomu, že teď nemůžu veřejně komentovat politickou ani společenskou situaci v Republice, nedostávám nenávistné a negativní komentáře. Nikdo si na mě nevylívá svou zlost. Místo nenávistných komentářů si přečtu poslední díl Čtyřlístku, co se válí klukům u postele.
Chci aspoň napsat další článek na blog, ale na můj klín vyskočí naše kočka, začne hlasitě příst a dožaduje se drbání za uchem a také pod krkem. Odkládám počítač a dopřávám jí chvíle láskyplného drbání. 
Sfoukávám svíčky a jdu spát.
.
.
.
Proud naskočil…

Kdy jste naposledy hráli Člověče, nezlob se? Kdy jste si naposledy udělali čas na knihu? Kdy naposledy jste malovali se svými dětmi? Kdy jste někomu poslali dopis? Kdy jste pozvali sousedy na skleničku? Kdy jste naposledy byli offline…?