Fáze transformace

Právě probíhající transformace má několik fází. U mě to začínalo nepochopením z nošení roušek a hysterií, kterou lidé kolem situace spustili. 

Pokračovalo to poznáním, že roušky jsou o zodpovědnosti, vzájemném respektu a jednou z ukázek toho, že jsme v tom společně. Začala jsem si karanténu užívat. Děkovala jsem za to, že transformace, kterou jsme očekávali už od roku 2019, konečně přišla, i když v poněkud jiné formě, než jsme si možná představovali. Věděla jsem, že je to ohromný dar pro nás všechny se konečně probudit. 

A pak nastala třetí fáze.. Fáze samotného uzdravování, kdy jsem se začala nimrat v těch nejhlubších kořenech a zamýšlet se nad tím, co všechno je ještě potřeba uzdravit, očistit a co ve svém životě bych chtěla dělat jinak, co bych ještě mohla zlepšit. 

Je to poměrně bolestivá fáze, kdy se člověku noří z hloubi dávno uložené sny, na které už ale neplatí argumenty, že je nejde uvést v realitu, protože co by na to řekli ostatní? Protože co placení hypotéky? Protože co povinná školní docházka? Protože co na to rodina? Protože co daně?

Najednou je zřejmé, že zavedené systémy padají. Je čas vrátit se zpátky ke kořenům, k přírodě a ke svým blízkým, protože to jsou jediné jistoty, které nám v životě zůstaly. 

Je to balanc mezi mou touhou odstěhovat se do indiánského týpí uprostřed louky, mýt se v potoce, topit si v kamnech vonícím čerstvým dřevem a péct na nich bezlepkové topinky a mezi světem, do kterého jsme se narodili a jehož realitě musíme ještě stále čelit. 

Teď jsme pořád ve fázi balancování a pokud chodíte po laně, stejně jako já, moc doporučuji sepsat si na papír důležité body vašeho života (práce, domov, rodina..) a u každého bodu si zapsat, v čem nejste spokojení a co byste v dané oblasti chtěli zlepšit. Pomůže vám to si ujasnit, co vás vlastně v životě znepokojuje a co byste mohli udělat jinak. 

Dalším bodem, kterému bychom se teď měli věnovat, je očištění se z role oběti, do které se ve svém životě často stavíme. Pokaždé, když vás přes den něco naštve, cítíte se podráždění a vnímáte, že se stavíte do role obětního beránka, zastavte se a zeptejte se sami sebe, co je to, co vás na konkrétní situaci tak vytočilo. Co je to? Něco, co v sobě máte uložené jako zajetý vzorec chování a teď vás to kope, protože to není tak, jak vzorec nařizuje? 

Rozčiluje vás, že manžel opravuje všechno, co uděláte, protože vám to celý život dělala vaše máma a vy prostě chcete být za každou cenu dokonalé? Rozčiluje vás, že vás děti neposlouchají na slovo a nestojí v pozoru, protože tak to přeci dělá hodná holčička i hodný chlapeček? Rozčiluje vás, že už počtvrté utíráte šmouhu z okna a děláte doma služku, protože okna se mají lesknout čistotou a ostatní vám mají pomáhat? 

Zastavte se. Prodýchejte to a pojmenujte přesně, co je původem vašeho hněvu. Kde vznikl. Uvědomte si svou roli oběti v dané situaci a dovolte si z role vystoupit. Když to uděláte pokaždé, když se hněv dostaví, nesmírně se vám samotným uleví. Opustíte tak spoustu vzorců, které jste si za celý život nasbírali a teď vás jen brzdí v tom, abyste roztáhli křídla. 

Další bodem, který bychom teď měli pociťovat, je vděk. To, že jsme zavření doma a spousta jistot přestala fungovat, nás najednou nutí svým způsobem opustit svůj komfort. A opravdu všechny ty věci, se kterými jsme každý den počítali, potřebujeme? 

Těch jistot nám zůstává málo, ale za to stojí na pevném základu. Uprostřed cesty na mém laně jsem přišla za mým manželem, objala ho a po tvářích mi začaly téct slzy. Jen tak, z vděku a radosti, že se máme. Večer uspávám své děti, hladím je po vlasech a zůstávám, i když už spí. Dívám se na jejich hlavičky, na nádech a výdech a i tady se dojímám a děkuji.

Večer usínám, rekapituluji si prožitý den a raduji se ze všeho, co jsme si užili. Každé hrátky v lese, dobře uvařený oběd, upečenou buchtu, každý úsměv. A děkuji. Děkuji za to, že jsem to mohla prožít. 

Dívám se na zahradu, vidím pučet nové listy a rozkvétat zasazené kytky. Pozoruji ptáky, včely a motýly a děkuji. Cítím ohromnou vděčnost za to, že mohu být součástí. 

Pokud jste poslední dny vyčerpaní a bez radosti, zkuste si i vy každý den před spaním zopakovat alespoň tři věci z uplynulého dne, za které můžete být vděční. Uvidíte, že se vám bude usínat mnohem lépe. 

Další fáze transformace, kterou máme před sebou, bude už zařazení vašich vytyčených bodů v jednotlivých oblastech do reálného života. To, co jste si z transformace vzali, co jste si uvědomili a co v sobě chcete i nadále nést. Co chcete nechat rozkvést.

Teď se ještě chvíli věnujte tomu, co ve vašem životě můžete a chcete změnit, abyste to pak mohli naplno žít. 

Jsme v tom všichni spolu. A na každém jednotlivci záleží.